Dopis pro PULS

GALERIE „M“ zahájila svou činnost před d v a c e t i   l e t y....

Je to už dávno, někdy začátkem roku 1993, kdy se můj manžel Václav rozhodl vybudovat z přízemní části našeho domu č. p. 23 v Krkonošské ulici výstavní síň. On sám je výtvarník a o výtvarné umění se oba zajímáme celý život, takže na tomto záměru nebylo nic neobvyklého. Prostory starého domu s krásnými klenbami se přímo nabízely k tomuto účelu. Přesto to byl záměr odvážný spojený s nejistotou, zda se nám podaří získat zájem občanů města Vrchlabí o výstavní činnost soukromé galerie. Co bylo dál?

Dne 19. března 1994 jsme činnost GALERIE „M“ zahájili – a hned výstavou obrazů akad. malíře Vladimíra Komárka, který byl na vernisáži skvělým partnerem paní spisovatelce Marii Kubátové. Bylo nám velkou ctí, že právě Vladimír Komárek byl tím prvním vystavujícím umělcem v naší galerii – vždyť jeho obrazy viděli návštěvníci výstav v městech celé Evropy …. V roce 1994 pak přišli další: Miloslav Lhotský se svými objekty a plastikami, akad. malíř Rudolf Mejsnar s nádhernými tapiseriemi, grafička Kateřina Slavíková, holandská malířka Maria van Ralten, keramik Jiří Ambrozek s temně modrou keramikou, Jiří Dudycha s klasickou bílou keramikou zdobenou zlatem, malíř Jiří Šindler. V lednu 1995 byl naším hostem Vladimír Renčín, Alenka Vondřejcová s malbou na hedvábí, poté světoznámý Adolf Born, a následně Josef Jíra – rovněž přední osobnost naší výtvarné kultury. Vlasta Kahovcová představila v galerii své obrazy,  Věra Křesadlová-Formanová své půvabné skleněné vitráže. V červenci 1995 předvedl své práce člen výtvarné skupiny z francouzského Mandray – malíř Claude Guillot, přítel mého muže, s kterým společně vystavovali o rok dříve v Praze. Vernisáže se zúčastnilo dvacet francouzských výtvarníků a výstavní síní byli tak nadšeni, že si zadali všechny červencové termíny až do roku 2000 !! V roce 1996 u nás vystavoval sochař a malíř Jiří Sehnal, poté keramici manželé Kletvíkovi, akad. malíř Jan Paul, akad. malíř Oldřich Oplt, keramik Vladimír Uhlík s malířkou Evou Malkovskou, a další francouzští výtvarníci.

V dalším roce byla hvězdnou záležitostí výstava prací akad. sochaře Olbrama Zoubka s úvodním slovem Vladimíra Komárka – je to nezapomenutelné. Poděkování za všechny mám od Klubu nevidomých, kteří měli tentokrát možnost výtvarné práce „vidět rukama“. Následovala výstava nádherných aktů Francouze Roberta Georgie, pak dřevořezby a obrazy akad. sochaře Luďka Tichého a výstava obrazů Karla Šafáře. Doslova na ulici jsme objevili a pozvali k prezentaci v naší výstavní síni ukrajinského malíře Sergeie Milčeviče – vynikající tvorba nejen s náboženskou tematikou. Své obrazy přivezl ze Lvova do Vrchlabí autobusem! Rok 1998: se svou malířskou tvorbou se u nás představil herec Jan Kanyza, v létě opět francouzská malířka Anna Elisz, pak vynikající fotograf Miroslav Martinovský (Pražské veduty dírkovou komorou), a Jan Salvet se svými obrazy a obrazy svých přátel – tzv. „Lipnická škola“ – velmi ojedinělá tvorba a příjemné setkání. V roce 1999 svoji uměleckou tvorbu představuje akad. malíř Petr Horák, rodák z Vrchlabí ale žijící od roku 1968 v Německu, kde vystudoval a pracuje. Po mnoha místech v Evropě se jeho tvorba mohla představit i ve městě, kde se narodil a strávil své mládí a studentská léta! V  létě přivezla své obrazy a sochy Christine Pentecote z Francie – objekty ze skla a kovu – velmi působivé. V říjnu a listopadu to byla lahůdka nad jiné – přehlídka portrétních karikatur osobností světové literární, divadelní a hudební scény výtvarníka Josefa Blechy. Hudební překvapení bylo opravdu překvapením – Václav Hudeček s manželkou Evou. Umělecký zážitek spolu se zážitkem hudebním byl jedinečný. Další rok byl zahájen výstavou obrazů Václava Horáčka, poté následovala výstava portrétů malíře Jana Rapina, v létě opět Francouzi, a pak keramička Blažena Fořtová se svými veselými objekty.

Rok 2001: k životnímu jubileu Vlasty Tvrdé výstava jejích výtvarných prací, v létě Francouzska Catherine Porentru, a celý podzim výstava malíře Jana Kristoforiho.

Malíře, který odešel do ciziny, aby mohl svobodně tvořit …. Jeho díla obdivovali milovníci umění v mnoha zemích světa – a teď je u nás ve Vrchlabí! Začátkem roku 2002 opět vystavuje své tapiserie akad. malíř Rudolf Mejsnar, v létě je u nás výstava skvělých fotografií Karla Hníka, který pracuje pro časopis Krkonoše, podzim je ve znamení obrazů a grafiky akad. malíře Václava Pokorného – akty a portréty žen. V roce 2003 jsme obdivovali výstavu soch a obrazů akad. sochaře Bořka Zemana, a také se znovu představil Vladimír Uhlík se svými objekty – šamoty v kombinaci s porcelánem. Instalace byla doplněna „barevnými vizemi“ Francouze Claude Roberta a byla tak zcela výjimečná – byla to taková super tečka za dalším výstavním obdobím. V roce 2004 se po osmi letech od své první presentace představuje znovu Claude Guillot s nabídkou svých létajících postaviček, a jeho umělecký kolega Gerard Petittidier s temně – ale jemně laděnými kolážemi z papíru a textilu. Téměř každá výstava byla ozdobena přítomností výtvarníka a některé další významné osobnosti ať už z oblasti uměleckého nebo politického života, a byla vlastně kulturně společenskou událostí. Zahájení výstav se několikrát účastnili i zástupci města, což bylo pro nás velmi potěšující. A mnoho vernisáží nám zpříjemnila hudební vystoupení – např. Trio basetových rohů České filharmonie, skupina Telegrapf, Vlastimil Marek s tibetskými mísami, několikrát u nás vystoupil světoznámý houslista Václav Hudeček, a mnohokrát pro radost hrála také skupina skvělých vrchlabských hudebníků pod vedením Ivana Stefanova …. Každá výstava je fotograficky zdokumentována – dík za to patří panu Otto Singerovi …..

Rok 2005: nabízel by se název „Francouzi se vracejí“, ale tentokrát to byla jen jedna členka výtvarné skupiny z Mandray – Francoise Georgie, manželka malíře, který nás před léty okouzlil svými nádhernými akty … I Francoise je skvělá malířka, tvoří výborné portréty a také objekty ze dřeva, papíru a kovu. Dalšími hosty galerie byly dvě výtvarnice: malířka a grafička Renata Greiner (žije a pracuje v Mnichově, ale pochází z našeho kraje) vystavila působivé akvarely v kovových rámech, Jarmila Krečmanová z Olomouce nás překvapila krásnými figurálními plastikami z keramiky a šamotu – působily vznešeně jako pozdravy z dávných dob našeho světa …. Posledním hostem sezony 2005 byla akad. malířka Jitka Štenclová se svými obrazy – barevnou abstrakcí v jasných tónech, které vyvolávají v návštěvnících výstavy klid a mír v duši – tak se alespoň vyznávali z prvotních dojmů ….. V červnu 2006 mohli návštěvníci galerie vidět nanejvýš zajímavou expozici fotografií Jiřího Pospíšila z Vrchlabí, který vystudoval Institut tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě. Studia úspěšně zakončil bakalářskou studií, jejíž jaderná témata byla základem i zde předložených prací. Asi už posledním hostem naší galerie byl malíř Jiří Valeš, který žije v Mladé Boleslavi, ale náměty pro své obrazy hledá mimo svůj domov – na cestách po Evropě. A potom najednou bylo třeba se rozhodnout: každé – byť i krásné zážitky jednou končí a proto také skončila i příprava dalších výstav. Ve výstavní síni od té doby vystavuje svoji tvorbu můj manžel Václav Mejvald – a tak to bude už napořád. Vždycky budeme velmi potěšeni Vaší návštěvou.

Je to neuvěřitelné, ale ve výstavní síni GALERIE „M“ se návštěvníci mohli potěšit uměleckou nabídkou na téměř 80ti výstavách! A také je neuvěřitelné, že jsme naši práci kolem umění zahájili výstavou 19. března 1994! Právě před dvaceti lety …. Přejeme všem, kteří byli našimi příznivci, aby měli stále možnost nacházet další podobná místa – pro radost a potěšení srdce i duše.

Helenka Mejvaldová – i za svého manžela Václava